Pokud se pohybujete na Internetu, pravděpodobně jste už narazili na tzv. digitální nomádství. Musím se přiznat, že dlouhá léta jsem digitální nomádství ignoroval a to i přes to, že jsem nomádským životem žil.
Už v roce 2008 jsem založil IT agenturu a během jejího rozvoje jsem s radostí kombinoval práci a cestování. A vlastně jsem to měl moc rád. Nicméně teprve poslední dva roky mi je digitální nomádství a vůbec digitální freelancing velmi blízký.
Představte si, že chodíte do práce, do školy a nebo ještě hůř, jste doma s dětmi na rodičovské. Od rána do večera jste v neustálém zápřahu. A pak najednou začnete sledovat ty skvělé příběhy lidí, jak všechno zahodili a začali cestovat. Své dny tráví na plážích, expedicemi do hor a nebo třeba sjíždějí ledovec v Alpách. A jako třešnička je, že pracují na cestách. Vlastně peníze moc neřeší, protože dělají, co je baví.
Je jasné, že s takovým popisem a prezentací, se téměř každému podlomí kolena a nachvilku si řekne: “to zní super”. A obávám se, že právě digitální nomádství se stalo určitou asociací úniku z “reality” a žití jakéhosi snu. Když se podíváte na řadu digitální nomádů, jejich cestovatelské blogy, jejich projekty, všude se dočtete samá pozitiva. Můžete si stáhnout bezpočet e-booků, knížek … “jak začít s digitálním nomádstvím”, “jak se stát …”. Pozitivní proud dává smysl. Čtenář musí být namotivován danou cestu zkusit a ještě lépe díky produktům daného digitálního nomáda. A pozor, neříkám, že je to špatně.
Myslím, že by digitální nomádi měli více hovořit také o svých neúspěších. Proč se jim to nepovedlo. A i když beru digitální nomádství spíše jako životní styl než profesi, je nutné znát všechny klady a zápory.
Digitální nomádství totiž je postaveno téměř vždy na konkrétní profesi. Ideálně té, kterou je možné poskytovat na dálku. A jako každé podnikání, freelancing není ten nejjednodušší způsob na budování kariéry. Získání nových zakázek, plnění termínů, vzdělávání se a ještě řešení daní, pojištění.
Jít životním stylem digitálního nomáda je velmi těžké i když to tak navenek nemusí vypadat. Řada digitálních nomádů bojuje s existenčními problémy (chápejte - finance). Ještě více těžší to mají rodiny, které chtějí také jít tímto životním stylem.
A jako každý životní styl i digitální nomádství se vyskytuje v určité bublině. Dle mého názoru je to správné. Bubliny vytváří komunity a komunity pomáhají vytvářet témata, o kterých se dá následně diskutovat.
Už jen to, že digitální nomádství jako takové vstupuje do médií a opravdu se o něm hovoří jako o životním stylu, ke kterému se hlásí čím dál více lidí. Ještě před nedávnem bych nevěřil, že se mne na to zeptají třeba z České televize při živém vstupu.
Dokonce bych nevěřil, že budu pořádat jediný Festival digitálních nomádů v Česku. Každým rokem je čím dál větší zájem. Pamatuji si, že jsem dělal pár srazů digitálních nomádů v Brně. Přišlo nás okolo 15 lidí. Seděli jsme v čajovně a povídali si o digitálním nomádství. O tři roky později se o stejné téma zajímal celý Impact Hub v Brně.
Dle mého názoru vzniká totiž nový pojem a to je digitální freelancing. Je to alternativa k digitálnímu nomádství. Více se o tom rozepisuji zde. A co vy? Láká vás víc digitální nomádství nebo digitální freelancing? :-)
ZpětJarek Mikes, MSc. © 2002 – 2024, Všechna práva vyhrazena.
jarekmikes.com s.r.o.
